Nezdárná dcera

Jak nezdárná dcera prochází tmou,
srdce jí buší, prsa se dmou.
Jak nezdárná dcera, co vrací se domů,
nikdy snad neuvěří tomu.
Jak nezdárná dcera, co od milence utíká,
slyšela, co mezi řádky jí říká.

"Mám Tě rád, ale ne tak, jak bys chtěla,
mě to nevadí, co se týče Tvého těla,
Je dokonalé.

Tak zůstaň „lásko“, můžeme tu žít,
ty mě budeš milovat a já budu snít,
o ženě, jež uchvátí mé srdce.
Kam běžíš? Zůstaň zde!
Ať postel nevychladne,
to se pak špatně spí…"

Jak nezdárná dcera ulicí se plouží,
co slyšela, snad si nezaslouží.
Jak nezdárná dcera, přišla dnes domů,
Nikdy však už neuvěří tomu,
že někdo miluje jí…