Jsem klaun.....

Opona spadla,končí představení,
v hledišti kromě Něj už nikdo není.
Sedí tam a píše mi scénáře
do svého zašlého diáře.

Říkám však:"Hej pane Osude,
takhle to není a ani nebude!"
"Neremcej a hraj roli svou
nebo se staneš duší zpráskanou.

Budeš duše,co bloudí světem,
ublížíš sobě a hlavně svým dětem.
Tvá duše zbloudilá nenajde nikdy klid,
tak jen hraj a nesnaž se to pochopit.

Ať se děje cokoliv,tvař se vesele.
Ne,nedělej si iluze,Ty nemáš přátele!
Jsou to jen herci,jako Ty jsi,
na jejich životy Já napsal spisy.

Ale prosím Tě,jen slzy klidně tlač,
jen nechápu,nač ten pláč?
Vždyť tady své místo máš.
Proč ho nechceš a utíkáš?"

"Protože jsem klaun s maskou smíchu,
jsem klaun beze studu a bez ostychu.
Jsem klaun,pod maskou pláč ukrývám,
jsem klaun - směji a přitom umírám..."

Jsem loutkou v rukou Života,
potácím se a srdce mé klokotá.
Osud mě tahá za provázky
ve světě bez radosti a Lásky.

Dívám se na svět v realitě,
ne růžovými brýlemi jako dítě.
Vídím život plný smutků a nezdarů,
život zakrytý v mlžném oparu...

A ten život je můj...