...Ještě něco...

Mé oči znovu,
znovu
setkaly se
s tvýma.

Pitomá náhoda

Tvé rysy
já v autobusu
tajně studovala.

- tak stejné
a přece jiné
než znávala jsem je
z dob kdy jsem
milovala -

Seděla jsem v autobusu.
Já, Ty a... ještě něco

Stále Tě miluji...

Víš to?
Věděl si to,
i když jsme
vystoupili?

I když jsi řekl:
POČKEJ!

(to bylo nejhorší!
Proč mi to děláš?)

Věděl jsi to?

Snažila jsem se.
Úsměv,
jeden za druhým,

byla jsem i vtipná!

A pak,
tvářil ses
tak- překvapeně,
když jsem řekla:
už jdu čáu...

a nechala jsem Tě tam
jen tak stát

Chtěl si ještě něco?
Bylo to "ještě něco"
pořád s námi?

A vůbec,
co to "ještě něco"
bylo?

Snad smutek?

Láska?

Zklamání?

Přátelství?

beztak jen nějaká moje
trapně vymodlená
představa,
blud,
"deža vi"
???

Nevím co to bylo,
ale vím,

- tak tedy doufám,
doufám že vím -

že to bylo s námi
už když jsem
NASTOUPILA