Mořská panna

Na mořském útesu
Seděla panna
Vítr čechral její dlouhé vlasy
Ve vlnách ploutev si smáčela

Měsíční záře, opírala se jí do tváře
A její drobné tělo
Hebké a bílé jak mořská pěna
Zářilo na oceány daleko

Sem tam, rukou vlasy pročísla
Aby vítr mohl si zase hrát
S provázky z červánků
Které se jí do nich zapletly

A její štíhle hbité prsty
Splétaly do věnce květiny
Z podmořské hladiny
Společně se stříbrem měsíce
Společníka v její noční samotě

Když věnec hotov měla
Ladně ho do vln odhodila

Věnec letí vzduchem
Točí se, jako by tančil
Stříbřitě září a perly slz z něj odlétají
Padajíce do vln moře

Setřela panna
Slzy z tváře a zbytek navlékla na šňůrku
Že předá je lasturám
Aby i smutek uměl udělat radost
Badatelům mořských krás

Pohlédla na obzor
S poslední myšlenkou
Na piráta, co snad vody někde brouzdá
Na toho, co srdce její vzal si
A ještě nevrátil se z daleké cesty

Skočila do vody
Šupinky na kůži se zaleskly
Ploutví máchla do větru na rozloučenou
Stejně jako měsíci
A zmizela
V indigové modři nočního moře
Zas do příští noci