Pro tebe umírám

Jana byla dívka , jenž žila v pražských ulicích.
A krásné sny snila o chlapcích po ní toužících.
Nejen ona sama věděla, že krutou pravdu zná.
Jen těch pár kilo nadváhy, že na těle má.

Pak ji špatná nálada celou zachvátila.
Jenže ona nevěděla, na koho by se obrátila.
Smutek je to co jí trápí, její úsměv úspěšně zabíjí,
že celému světu na vzhledu záleží, to ona dobře ví.

Všichni blízcí ji klidně samotnou nechali,
když byla v nemocnici, ani nezavolali.

Já chtěla jsem s tebou v noci létat oblohou.
Doufala jsem, že láska je tou mocí čarovnou.
Myslela jsem, že znám tohoto citu umění,
že i mne v nádhernou dívku snadno promění.

Proč jen mou povahu nikdo nezná?
Já chci být též jednou líbezná!
Já nemůžu bez tvé náklonnosti žít,
to jen kvůli postavě tě nemůžu mít?

Ale já i při smrti budu stát s hlavou vztyčenou,
až má tichá slova budou doznívat ozvěnou.
Krásné to slovo láska naposled na rtech mám,
To jen pro tu lásku k tobě právě teď umírám!!!