Tvá šance.

Po tobě se mi tak stýská,
a po tvých hladových dlaních,
po večerním přítulném objetí,
kdy mohu sledovat tvé oči zblízka,
s tebou se probouzet ve chvílích ranních,
poblíž tě mít, při každém ohlédnutí...

Chci polibky sázet do kučeravých chloupků,
chci něžně tahat a cuchat tvé šediny,
chci s tebou přeplout života hloubku,
ty jediný, jako převozník spolehlivý...

A víš ty vůbec, co to se mnou dělá,
když masíruješ s láskou má unavená chodidla,
když s něhou mne koušeš do kolena,
samým blahem, jsem zmrzlina rozteklá...

Tak pokaždé s tebou, já taju jak sníh,
tím horkem a žárem, co ve mně vzplál,
přesto mám ještě, spoustu míst tajemných,
ty máš tu šanci, abys je všechna vyhledal...

Jako maják v bouři a ve tmách,
svým světlem lodě do přístavu vede,
tak zvuky blažené slasti,
já povedu tvou ruku a tebe...

Jinak totiž nevím, jak najevo ti dát,
že tohle je chladno a toto zima,
že s jiným laskáním pomalu přihořívá,
a pak pod sílou jiných doteků,
hoří a velký plamen požáru plá,
v ten okamžik, já jsem bezhlesá
a jen země, se se mnou otřásá...