V bludišti antických soch a sloupů kolonád
plouží se Láska, muž a dvě ženy, jím sledované,
tam barvy květů hladí slunce žár a vítr nezavane
při absenci symbolů, k nimž modlívám se rád
Jen kroků pár a halas města z dálky ztich,
tma nerozžehla svíce u prostřeného stolu
kde Láska, muž a dvě ženy setkali se spolu
Tam spleť osudu čar, co psány ve dlaních
do sítě sladkých slov halí se pavučiny
v níž Láska houpána, že sladce usnula by
Tak řadit zdál se nadějí průvod chabý
a citů bez poskvrn, jak šaty nevěstiny
Pak dotyk zastaven před nejistoty stěnou
když reality voj pozvedl své hledí,
to muž a dvě ženy dle strohé předpovědi
opouští Lásku, sotva probuzenou
Ta s rozbřeskem jitra nalézá pak pramen,
chlad pochybností pije z nastavených dlaní,
snad signál vzdálený, zachycen znenadání
sejme kříž dvojitý z černobílých ramen
tvé verše jsou...pro to chybějí mi slova
tak budu tě číst stále dál a zkoušet hodnotit
budu snažit se tě pokaždé zas znova....:-))
19.11.2008 19:59:00 | shakespeares
Hledat v bludišti pocitů
podat ruku
vědět že jsi tu...
dovést se k Lásky prameni
ne náhodou
jen poznat znamení...
08.11.2007 20:14:00 | no
Složitost básně, citů, pocitů, života... o tom je lidství...
Pěkný den přeji! :-)
07.11.2007 09:41:00 | Levandule
Báseň upoutala velmi mou pozornost a hodně
o ní přemýšlím.Rozumím jí.A hodnotím její
otevřenost citů.
06.11.2007 20:26:00 | s.e.n