Lovely dream...

Zdál se mi moc krásný sen,
šli jsem za jedné letní noci ven.
Všude samé ticho bylo, jen
pavoučci splétali své pavučinky,
komáři hledali ty nejsladší oběti
a hvězdy na sebe pokřikovaly.
Jako v té nejhezčí pohádce
cítit jsme se společně mohli.
Procházet tmoucí se přírodou,
poslouchat běh plujících nebes,
však bránu tajemnou otvíralo
a my šli stále a stále dál.
Pomalu, potichu se vznášeli
i sova si na nás poukázala,
na ty bezhlavě zamilované,
avšak moc šťastné blázny.
Leželi jsme v laskavém objetí,
konečky prstů se něžně dotkly,
jako kdyby jimi projel blesk,
navždy je spojil a už nepustil.
Rty se lehce seznamovaly
a pak jako největší kamarádky
si spolu vášnivě a sladce hrály.
Skoro celou noc protancovaly,
než je něco opatrně vyrušilo.
Víčka se jemně otevřela
a oči už zase hleděly na oblohu.
To kometa si našla tuhle chvíli,
aby jim svými krůčky ukázala,
že ještě mladí hodně jsou,
že je lepší ještě chvilku počkat
a hlavně nic neuspěchat.
Ti blázínci to dobře pochopili
a pak shovívavým pohledem
s rukou v ruce odešli.