Pro mé zlato

V mém srdci si rozpoutala bouři vášně,
která mě celého spaluje.
Je ze mne blázen,
jenž se ztratil v širokém nekonečném oceánu lásky.
Jsi mé zlato pro které bych chtěl dýchat.
A však ty mě odmítáš!
Mé srdce, které hoří láskou k tobě,
Je odkázáno k záhubě!
Tvé odmítání nemůže mou lásku zadusit a čím více mě odmítáš,
tím více se má láska prohlubuje.

Nemůžu dostat z mysli tvůj krásný obličej.
Jemné dívčí křivky, spanile jemnou pokožku,
Jak labutí peří.
Krásné nachové rty,
Jenž jsou vykvetlou růží na křehkém obličeji.

Když přijde noc a na nebi se objeví hvězdy,
Jsou zahanbeny krásou tvých očí.
Ty oči na nebi tmu pochytají do zlatého síta a ptáci budou štěbetat,
Že svítá.
Čelo září víc než jasná luna.
Tváře zarděné jak červánek,
Tak svou píseň zpívá skřivánek.

Chtěl bych být rukavičkou na tvé něžné ručce,
Abych se tě mohl dotknout.
Nebo slabým vánkem,
jenž smí pohladit tvá krásná líčka.
Proto v lásce nevěř tomu,
Kdo ti říká miluji tě,
Ale tomu, kdo tě se slzami v očích prosí miluj mě!

Snad tento dopis obměkčí tvé chladné srdce a zažehne ho láskou.
Láskou ke mně, stejně velkou jako je má,
Kterou chovám jen k tobě.
Jsi má hvězda na noční obloze,
Prosím sviť jen promne!