Může být nenávist současně láska?

Dívám se Ti do očí,
neumím v nich číst.
Ale i teď se svět zatočí,
jako když na zem padá list.

A nohy se mi podlomí,
na tváři úsměv ukáže,
mé srdce zadumí,
jazyk se mi zaváže.

Všimnul sis mě,
ale né tak jak bych chtěla.
Teď vždy koukám do země,
i když na Tebe bych se dívat měla.

Měla bych se dívat,
na ty oči, co mi tak ublížily.
Tvé rty sledovat,
protože ony ty zlé slova vypustily.

...Nenávidím Tě!...

Tvoje vlasy,
oči,
rty,
Tvůj arogantní smích!

Já si Tě nevšímala,
potají milovala,
do polštářela brečela,
ne, to jsem neměla!

Byl to jen promarněný čas!

Proč ale když se na mě podíváš,
peprnou poznámku máš?
Proč se tak debilně usmíváš?

...Stejně Tě miluju...

Tvoje vlasy,
oči,
rty,
Tvůj arogantní smích!