Krabice

Život můj změnil se v karnival,
v němž postrádám vtip,
změnil se v satiru,
život můj běží dál,
jak pohřební klip,
střižený na míru.

Střižen noži z oceli purpuru,
v nichž skryt byl srdcový typ,
střižen a zahozen rukou cizí,
hledím, jak v dáli mizí,
zbyl po něm jen v duši vryp.
Zapsán v srdeční frakturu...

Tvé oči míjí ty mé v hořkosti
a dusí mě svou krásou.
Modré hluboké a tak chladné,
jak vody moří severu.
Avšak zrádné!
Lichotky již neberu...
A ani nedávám!
Jen tiše uvnitř nadávám
a čekám na svůj čas...

Přijde chvíle, okamžik, osudný den,
v němž zbudeš jako vždy sama,
tohle já vím!
A přijdu si pro Tvé srdce zas,
člověk co miluje Tě věky, blázen ten...
Co znalas ho kdysi. Odnikud jak černá vrána,
se objevím!...
A budu znovu chtít vše,
co jsem ztratil...

Jsem uvězněn v lásky krabici
a bez tvé pomoci nemohu ven,
dusím se a nevidím kol svět.
V hlavě stovky tvých vět,
o tobě jen sen...
Pomoc!Podej mi pravici...

Nestalo se a asi se nestane,
nemiluješ mě již víc,
plán B teď nastane,
Sic je to jen krabice
a kolem ní života mše,
půjdu ven!
Za Tebou...
Ať přijdu radši o vše...
Než žít tak