Láska z dětských pohádek

Pod kapkami duhových dešťů,
které padly tedy, kdy zmizelo úplně všechno,
vynořila se postava…
z omalovánek…
z útržků dětského snění…
s hvězdami místo očí,
s pevnými lany místo paží.

Nakreslil na obloze koráb,
plující na ocasu komety,
padající hvězdy místo plachet,
nabídl mi v něm plout.

Nikdy jsem nemusela mluvit – a přece poslouchal.
Nikdy jsem nemusela plakat –a přesto hladil.
Nikdy jsem nemusela prosit – a přesto zůstal.
Nikdy jsem nemusela spát – a přesto se mnou snil.

..a začal vyprávět pohádku.

Přišel, aby byl.
Byl, abych byla já.