Vášeň

Souznělé
slabiky po těle,
píšeš mi,
můj mladý poeto...

Kůže,
podkoží,
nervy
i svaly
vzrušením vzplály.
Dávno si to přály.

Tvůj rukopis,
ponejprv rozechvělý,
nelezl přímou trasu...

Ve chvílích samoty,
v notách čtu Tvoje slova,
očima poslouchám je znova,
v jejich zvucích
toužím se schovat.

Styl,
na kterém jsme pracovali,
je vytříbený drsnou slastí...

Bez Tvé amorpoezie,
nechci žít.
V rytmu perkusí,
trháš mé srdce na kusy.
Posbírám je,
ale nic nebudu látat
ani šít !