Černobílé vyznání

Spadnul jsi z nebe,
osud mi postavil do cesty tebe.
Jsi můj krasohled,
můj let ve výškách,
jsi opravdová láska v mém srdci, o které
se píše snad jen v knížkách.
Jsi můj sen, o kterém každý večer přemítám,
tvůj obličej je ten, s nímž noc co noc usínám.

Pohasínám jak slunce v nicotě,
mé srdce se cítí osamělé.
Není nic, co by mu ulevilo,
co by mu pomohlo zapomenout.
Jsi podzimní déšť na mých řasách,
jsi půlnoční stesk v mých černobílých baladách.
Jsi teplo v mé zkřehlé nevinné duši,
jsi žár, který tenhle cit nikdy nezadusí.

Umírám láskou, jsem tebou poblázněná.
Umírám štěstím, ty jsi ten pravý, já to vím!
Jsi můj recept na bolest a osamění,
protože kdykoli tě spatřím, rozum se mi zastaví,
není to znamení?
Chci už dodat jediné, každá částečka
mého srdce jen tobě patří
- věřím, že to cítíš…