Tam i tady

Jednou, když jsem šla ulicí temnou,
pocítila jsem zvláštn pocit
a i když je to nesmysl,
věděla jsem, že jsi tam se mnou
a chráníš mě před tmou,
chladem a nebezpečím,
jenž noční město skrývá...

Je to tak dlouho, co tvůj smích ztichl,

svíce
co zhasla tvá, stále obrovská, svíčka...
co jsem Tě naposled objala
pohladila Tvé líce..
pak jsi zavřel víčka... navěky...
a přesto:

Jsi stále tu, já to vím,
od tý doby na smrt nevěřím,
Přece jedna dáma s kosou,
co z ničeho nic se objeví,
nemůže zkazit lásku a přátelství...

Možná umře Tvý tělo,
ale duše žije tu s náma dál,
dokud nebudeš ty sám chtít,
aby zmizela ve tmě, v ulicíh...

Když tehdy zazvonil mi mobil v kapse,
veselou melodií,
Tak jsem se těšila, že sis vzpomněl!
a místo radosti záchvat úzkosti....
tak hrozná zpráva do ucha mi zní,
Tvá sestra mluví hlasem pohřebním...
a má taky proč...

"...spí....už navždy...
nechtěl ublížit nikomu z nás,
za tu hloupou nehodu,
nemohl on ani kdo jiný...
Jen Pán ho chtěl mít u sebe...
Poslední sbohem mu dáme v pondělí..."

Jsi stále tu, já to vím!
Od tý doby smrti nevěřím!!
Vždyt jedna dáma s kosou,
co se jen tak objeví,
nemůže zkazit lásku i přátelství...

Možná umře tvý tělo,
ale duše žije s náma dál,
dokud nebudeš chtít ty sám,
nechat ji jít....

Bylo to jako rána holí,
jako úder do spánku...
Mé tělo na zemi leží
a chvěje se od pláče...
Vždyt tohle není možný,
jak smrt blízkého bolí!!

Nemohls jen tak odejít,
na prosbu Boha na nebi,
nechat mě tu samotnou,
s tolika ranami,
se srdcem co krvácí...
a dodělat mě ještě víc!!
a přesto můj cit nepoleví,
at se snažím sebevíc...

Jsi stále tu, já to vím!!
Od tý doby na smrt už nevěřím....
Jedna dáma s kosou,
co najednou se přižene,
nemůže zmařit lásku ani přátelství!!!
Prosím.. řekni, že ne...

Umřelo tvý tělo,
ale duše tu je se mnou dál,
dokud ji nepošlem pryč, ty nebo já...

a já to nikdy neudělám!!!