Noční procházka

Kráčím noční krajinou
a myslím na tu dívku jedinou,
co srdce mé už dávno má,
ta dívka o níž se mi zdá.
Třpyt hvězd v očích skrývá,
záři měsíce její úsměv mývá
a já nechal bych poslední svůj dech,
za sladkou chuť,co nosí na svých rtech.
Tak dál kráčím noční krajinou
a dívám se na hvězdami poseté nebe,
za svitu měsíce procházím se tmou
a myslím,lásko,jen na tebe,
jak tam v dáli něžně spíš
a do ticha noci tvoje srdce bije,
když o nás dvou sladce sníš
a víš,že naše věčná láska žije.