I přesto tě miluji...

Dívám se do tvých očí,
jsou hluboké jako dvě studny
a já topím se v nich.
Vím, říkáš mi, že mě miluješ a já ti tak věřím.
Věřím ti pokaždé, když ležím v tvé náruči,
když mě pevně objímáš, vískáš mě ve vlasech.
Vždy jsem šťastná.
Tak neskutečně šťastná a i přesto mi ubližuješ.
A já?...ne, já už se kvůli tobě nebudu trápit.
Už ne, už nechci...
Měl's mě taky rád? Nebo neměl?
Nevíš, nic nevíš a já pláču, už zase,
tak jako včera, tak jako zítra.
Proč to děláš? Nevíš?
Tvrdíš, že to je jen omyl.
Tak proč se pleteš?!
Nechceš mi ublížit?!
Tak proč to děláš?
Nebudu tě už trápit.
Jsem jako kopretina s opadanými lístky...