:( Proč nejdeš ke mně blíž??? :-(

Horké slzy linou se mi po tváři,
zas jedna probdělá noc skončí mi v polštáři.
A jak ty slzy kanou,
přemýšlím nad svojí myšlenkou tajnou.

Ne, není to pouhé zdání,
mám jedno takové přání.
Není to písmeno, slabika, věta či hláska,
je to slovo, je to LÁSKA!!!

Láska, co hladí mě na duši.
Láska co srdce mi rozbuší.
Láska, při které jiskra přeskočila.
Láska, co Světem mi zatočila!

Když ho vidím, dech se mi tají.
Červenám se, ale jen potají!
Znám Tě již dny, týdny, měsíce!
Znám ten Tvůj ostych, co trápí mě velice.

Ale vždyť se nemusíš stydět!
Prý je to mně i vidět,
že srdce mé touží jen po Tobě!
Mně však zbývá jen naděje.

Naděje, že UŽ se osmělíš.
Naděje, že něžně mě oslovíš,
že přestaneš být kamenný,
jak v lastuře na dně moře zavřený.

Tak přitul se k mému srdíčku.
Nemusíš hodně, stačí mi trošičku.
Stačí, když sevřeš mou dlaň,
a pak staň se, co staň!

Vezmeš mě do náručí,
přitulím se, jak srdce mi poručí.
Něžně se k Tobě vinout
a jen tak v jedno tělo splynout.

Svírat Tě v náručí a vroucně Tě líbat,
kouzelná slůvka od Tebe stále slýchat.
Polibky, kterými mě zasypeš
a jak potají k sobě mě přivineš.

Jak naší lásku budeme tajit
a potají spolu chodit.
Ty snad o to ale nestojíš
a budu doufat, že se můj názor NIKDY, NIKDY, NIKDY nedozvíš!!!

Pochop, nemohu Ti říkat, jak mě máš hladit,
Ty sám se musíš snažit!
Vymyslet něco nečekaně!
Neplánovat to, překvapit mě!

Tak vezmi rozum do hrsti
a chop se té sladké neřesti.
Pomůžu, když bude třeba,
ale projevovat city není přece žádná věda!!!

I když mé názory jsou černé,
mé srdce zůstává Ti věrné.
Vždyť já chci jen šťastná být
a cestou lásky s Tebou jít.