lásky a neštěstí

Po tmě leží,
jedna tichá osůbka,
do všech snů,
a sta věží,
bála se že ji prokoukla,
ve snech nevšedně běžných dnů.

Možná jí brání,
možná jí chrání,
před bolestí.
ale nenechá ji říct těch pár slov /která slibí?/,
lásky a neštěstí,
jak moc jim chybí.

Je málo se ptát,
já chci vědět.