Najdu tě,lásko 1. / Láska v prokletí /

Na tvářích stín a v dlani dlaň tvou,
z tvých úsměvů třpyt ke mně pronikl tmou.
Ve tváři stín a pod stínem smích,
chci navždy již pít,lásko jen ze rtů tvých.

Jak slza,jež stéká po tváři,
jako voňavý lístek v herbáři,
jako zčeřená vodní hladina,
jako nejvzácnější květina.
Tak lásko má chutnáš a voníš,
svou duši,své srdce k mým pojíš.

Tak rozjasni úsměvem svou překrásnou tvář,
vždyť ze smutku tvého jde mi po zádech mráz.
O tváři tvé bych básnit chtěl,
místo toho jsem však láskou svou oněměl.
A o té tvé kráse,o té složil bych písně,
jen nebuď tak smutná a netvař se přísně.

Tvá ústa jsou jako plátky růže,
heřmánkem voní ti vlasy i kůže,
heřmánkem,růžemi,vůněmi všemi,
jen tebe já miluji na celé zemi,
na celé zemi,v galaxii
jen pro tebe,lásko existuji.

Jen pro tebe já jsem stvořen byl,
pro ten polibek krátký,pár něžných chvil.
Ve vlasech kvítí,na ústech démanty rudé,
řekni,kdy prokletí konec již bude.

Tvé křehké slzy v perly se mění,
je tu tvé srdce a nebo již není?
Je tu tvá duše či zavál ji sníh
stejně jak retů tvých přeněžný smích?

Kde je dlaň tvá,která mě hřála,
snad tam,kde jsou ústa,jež na mě se smála?
Ulétly úsměvy,políbení,
z lásky zbyl smutek,jen střípky snění...

Já ty střípky slepím až najdu svůj sen,
já budu ho hledat jak v noci ,tak v den.
Já pokládám život k nohám tvým,
že najdu tě,lásko,to předem již vím.

Já vím,jsem blázen,vždyť jednou pusou medovou
chci zbortit hradbu ledovou.
Prý jen jedním polibkem na tvá ústa
zmizí ten sníh,země nebude pustá.

Chci zničit hradbu z ledu,
však věz,že já to svedu.
Chci najít tě,život ti dát,
miluji tě,mám tě rád.