Najdu tě,lásko 2. / Láska v prokletí /

Na ústa náplast ledová.
Kde jsou tvá ústa medová?
Na ústa příval sněhu,
chci pocítit tvou něhu.

V očích jen slzné moře,
nechci již takové hoře.
Sním o tom,že přijel jsi a držíš mě za ruku
a ústa tvá šeptají-neboj se zázraků.

Přijedeš na bílém koni můj milý,
přijedeš v čas a v poslední chvíli.
Ústa tvá se snoubit budou s mými,
pominou nám všecky slíny.

Zármutek odpluje po moři,
tvé dlaně se do mých zaboří.
V tvých očích se budu utápět,
v tvém náručí usínat,v něm se i probouzet.

Tak slzy tvé a slzy mé
stečou se jen do jedné,
až ta slza rozplyne se,
já a ty zas shledáme se.

V očích záře,dojetí
a nejvroucnější objetí,
dotyk dlaní,prstíky
a políbení na rtíky.

Proč prokletí postihlo nás?
Já toužím opět slyšet tůj hlas.
Já toužím slyšet slova tvoje.
Proč led a sníh hned neroztaje?

Tolik krásy,něžností
nenašla jsem dosud v žádné z bytostí,
jenom tebe,ty můj princi,
jenom tebe chovám v srdci.

Všecku lásku,kterou mám
až naleznu tě,tobě dám.
Svoji duši i své srdce.
Kde jsou lásko tvoje ruce?

Kde jsou tvoje milé dlaně.
Prosím,vrať se,čekám na ně.
Čekám na ně,na tebe,
volám prosby do nebe.

Chci vykřičet do světa,že miluji tě,
pověz mi není li to hřích,
a pakli,že nejsi již na tomto světě,
ať Bůh vezme život,jenž do mě vdých.

Můj skutečný život-to jsi jen ty,
já toužím tě svírat a zlíbat tvé rty.
Scházíš mi.Proč neznám slova,
kterýma se láska volá...?