Opuštěná - ze života

Všechno to skončilo tak náhle,
přesto na tebe myslím stále…
Pazďák si pozval kamarádky,
zdály se v pohodě,žádné hádky.
Věděla jsem,že Milan se zná s Michalou,
ale vše jsem řešila s chladnou hlavou.
Slíbil mi,že s ní nic nebude,
jenom si popovídají,vše bude v pohodě.
Řekl,že miluje jenom mě,
já mu věřila,skončila na dně.
Druhý den řekl,že tady není,
lhal.Chlastal a lezl po ní.
Nakonec jsem šla za nima,
byla to chyba, je to moje vina.
Všechno to skončilo tak krutě,
zas bych ráda slyšela :,,Miluju tě‘‘
Čtyři měsíce hodil za hlavu,
měla jsem chuť skočit ze splavu.
Řekl mi:,,Neohlížej se a jdi dopředu!‘‘
Ale tyhle trapný řeči nevedu.
,,Jdu dopředu,vidím jen Míšu.‘‘,
se slzami v očích tohle píšu.
Tenhle člověk mi zlomil srdce,
chtěla jsem to skončit,s nožem v ruce.
V téhle chvíli jsem poznala přátele.
Nebýt nich,byla bych už v kostele.
Odpočívala bych v pokoji,
co by bylo dál?Kdo to ví…?