Vyznání

Slova má jsou omezená,
je tak těžké říci co cítím.
Má láska je nevidomá,
ptáš se snad kam tím mířím?

Zkouším touto básní ti sdělit,
čím pro mě doopravdy jsi.
Jazyk svůj však musel bych změnit,
kéž bysme štěkali jako ti psi.

Neber doslova vše co ti píši,
trpělivost s fantazií musíš mít.
Tak nalej si dobrou číši,
a můžeš začít mé vyznání číst.

Když vidím v očích tvých štěstí,
všechno zlo světa je hned pryč.
Pak měl bych dát si pěstí,
že byl jsem na tebe jak bič.

Když cítím tvé dotyky lehké,
všechno drahé bych zahodil.
Je to však velmi křehké,
a já už to málem vyhodil.

Nechci už pro tebe nic špatné,
chci vidět tě už jenom se smát.
Vím že to není vůbec lehké,
ale snad stačí jen si to přát.

Vše co mi kdy bylo cenné,
jakoby ztratilo svou hodnotu.
Jen ty tu jsi na Zemi celé,
už přeju ti jen dobrotu.

S každou tvou slzou uroněnou,
stávám se prázdnějším víc a víc.
A je to vše jen mojí vinou,
snad bude vše zas jako dřív.

Nevím, zda tohle stačí,
nevím, zda je to láska.
Vím jen, ty jsi můj kočí,
sám jsem jak ohraná páska.

Prosím buď se mnou trpělivá,
já snažím se snažím ze všech sil.
Má duše není tak dokonalá,
ale půjdu si pro tebe i tisíce mil.