Paradox lásky

Paradox lásky píši do veršů,
každý den,
v myšlenkách,
ztrácím odvahu.

Utíkám před sněním do snů,
chci Tě smazat,
ale nejsem pán svých snů.

Už neutíkej,
nestačím ti,
chci být s tebou do konce dnů.

Nestačím unikat před smečkou psů,
padám do tmy a snů,
už nevěřím andělům,
nevěřím svým snům.

Pravda je krutá,
nesmíš být, jsi zakázaná,
ale srdce říká jiná slova,
jak mám odolat
a vydržet ta hrozná muka?

Kéž bych mohl dotknout se tvé tváře,
políbit a dát říct ta dvě něžná slova.

Nechceš a já vím,
že nejsem Tvůj princ,
vím, že miluji Tě,
ale nutit lásku žít,
to nevyplácí se.

...když láska bolí, paradox
...když život tíží, paradox,
...když život k smrti se blíží,

je tohle život nebo nebytí?

Je to paradox o lásce a šílenství.