Tam, odkud není návratu

Tam, odkud není návratu

Přišla jsi sem
pod vedením své nejhlubší touhy,
pod vedením toho přání,
které právě teď splnil jsem.
Přivedl jsem tě do okamžiku,
kdy se naše vášně rozpouští
a v tvé zatížené mysli
je znova dávám do celku.
Všechno opevnění padlo,
v tvé hlavě jsem jen já.
Jsi se mnou a už nemysli,
tvé srdce se již rozhodlo.
Jsme tam,kde není návrat,
už žádné zpětné záblesky,
právě teď jsme na konci
a tu hru máme dohrát.
Poslední myšlenka: Není žádné kdyby,
žádné odporování,zanech myšlení
a nech sen sestoupit,
tady již neplatí sliby.
Jaký bouřlivý oheň to zaplavuje naší duši?
Jaká nádherná touha odemyká dveře?
Jaké sladké svádění lže před námi?
A naše srdce nic netuší...
Jsme tam odkud není návratu,
konečný práh, co hřeje.
Budeme se učit nevysloveným přáním?
Jedem přes cestu, kde nečekáme ztrátu.

Vychoval jsi mě a učil dost,
přivedl do okamžiku,
kdy slova utíkají chladně,
kdy řeč ztrácí se v tichost.
Přišla jsem sem,
ani přesně nevěděla důvod.
V mysli mám sny, má přání,
tak je ve skutečnost vem.
Představuji si naše spletená těla,
tak bezbranná a tichá
a teď jsem tady s tebou, bez myšlenek,
již jsem se rozhodla.
Rozhodla...
Došli jsme tam, kde se nelze vrátit,
již nejde ustoupit
a naše pašijová hra
má teď, nakonec, začít.
Poslední myšlenka: To je to co chceme?
Jediná konečná otázka:
Jak dlouho musíme čekat,
než v jedno splyneme?
Kdy začne krev proudit
do spícího poupěte a rozkvete ho?
Čekáme jen na ty plameny,
které nás konečně mohou pohltit.

Jsme tam odkud se nelze navrátit,
přecházíme konečný práh,ten most
boří se, tak zůstaň a dívej se, jak hoří.
Přejeli jsme místo, odkud se nemůžeme vrátit...