Ten

Ten, kdo plní druhou půlku mou,
ten, kdo hladí laskavou dlaní.
Ten, kdo součástí je nás dvou,
a strunky štěstí jemně ladí.

Ten kdo poutá zlatými pouty,
kdo dvířka klece otevřel.
Ten, kdo není jen okamžik pouhý,
a ten, kdo dotknout se mě směl.

Ten, kdo do očí smí se dívat,
a v dlaních držet obličej.
Ten, kdo dává sílu dýchat,
ten, jehož slova pláč na kraji zadržej.

Ten, kdo samotnou mě nenechá,
ten kdo pozornost si zaslouží.
Ten, kdo za mnou pospíchá,
a po ničem jiným netouží.

Ten kdo líbat líce smí,
ten kdo za ruku citem drží.
Ten, kdo opornou je zdí,
a nářky přes dál přec jen slyší.

Znám toho, jemuž říkám „Ten“,
co citem je mi nejbližší.
„Ten“ co prostým úvodem,
srdce s duší potěší …

Věnováno „J“