Děkuji Janí

Když řekl sem si že to ještě zkusím,
myslel jsem že daší hořkost okusím.

Když složil sem Ti hlavu do klína,
byla už ve mě pouze slabá víra,

že Ty mi jako bývalé neublížíš,
že jak s hadrem se mnou nezacházíš.

Obava byla ovšem jistě oboustranná,
teď vím že nedůvěra byla zbytečná,

že ty jsi povaha křehká jemná,
dávno už vím že Ty jsi Ta pravá.

Má víra se stala skutečností,
tvá duše je velkou předností,

Ty bereš vše s rozumem a citem,
musím tdy začít velkým díkem:

děkuji Ti že si mě jediná vážíš,
že Ti můžu věřit a Ty mi věříš.

Za tvou jedinečnost se ti klaním,
končím tuto báseň též poděkováním,

děkuji moc že jsi jen moje Janička,
nikdy už nezlomí se naše srdíčka.