Andělé s jedním křídlem

Jen pohlazení vílí,
A pocity sílí,
Jen jeden pohled těch,
Co vědí vše o lidech,
A plují klidně mezi námi,
Křidýlkami třepetají.

Ti jenž každý den,
Vyplňují ten náš sen,
Však zlosynové zlí,
Ruce vystřelí,
A z mlhy vpřed,
Letí jak střep.

To ruce oddělí,
Co uniklo čepeli,
Dotknou se těch,
Jimž záleží na lidech.
A ticho vyplní,
Škubnutí motýlí.

Stanou se jako my,
Anděly ve chvíli,
Kdy noc přináší den,
A zjistí že ten,
Kdo ukrad jim sen,
Je člověkem jen.

A v posteli pod křídly,
Tak jako motýli,
a andělé i draci,
vše se jim vrací,
a ten sen,
smutný to den,
mučí je tím,
čímž prošli už s ním.

A aby je ďábel potrestal,
Jen jedno křídlo jim vzal,
A tak tito andělé,
A pohledy nesmělé,
Plazí se vpřed,
Ví jen že hned,
Jak křídlo získají,
Ocitnou se zpět v ráji.

A proto hledají,
Způsob jež neznají,
Ten ztracený svět,
Kde záleželo na lidech.
Kde postavy s křídly,
Létaly s nimi,
A ani nevědí,
Jak tomu jsou vzdáleni,

Jak jejich svět,
i závislost na lidech,
propojeny jsou,
a dřív něž se obejmou,
nenajdou svět,
kde záleží na lidech.

V poušti se plazí,
Pro vodu v ráji,
A když je svítání,
Probere ze spaní,
Zjistí, že sní,
A hudba jež zní,
Je jako tma,
z duše jejich dna.

Ale ti ostatní,
Co způsob ten hledají,
snad brzy jej naleznou,
navzájem se obejmou,
a zjistí, že tak,
stoupají do oblak,

Že způsob jež hledali,
Sic není trvalý,
Však jednoduchý je,
Záleží na tobě,
A svět plný lásky,
vyhladí vrásky,
A ty zjistíš náhle,
Důsledky dalekosáhlé.
A hudba co zní,
Je za velkou zdí,
Pevnou a nedobytnou,
Snad ani tmou.

Však nic není trvalé,
A pro lidi neznalé, připomínám jen,
že je to sen,
že nezačíná jen,
však končí též den.

A všichni andělé,
I křídla zlomené,
Vrací se zpět,
A ten černý svět,
Jim křídlo smáčí,
A andělé pláčí.

Může žít anděl bez křídla?
Snad s křídlem motýla,
Či s pocitem jen,
že bude mít sen,
kde křídla má,
a noc není zlá.

A proto vy – andělé,
Vyslechněte to celé,
A uvědomte si,
Co skrýváme si,
Že každá sám,
Neunikne těm tmám,
A pro trofej v cíli,
Zkuste jen na chvíli,
Obejmout se.