Za Peklo provdaná..

Povídají si mezi sebou,
však rty nepohnou.
Za clonou temnou,
den vidět nemohou .

Křídly se hladí,
však hořce chutná harfy tón.
Ďábel jejich těla svádí,
osud vepsal do záclon.

Do záclon černých,
jako každý další den.
Ve vlasech jemných,
zacuchal se bludný sen.

V pomačkaném saténu,
v rozespalém klišé.
Malá kapka parfému,
co po kůži ti píše.

V plamenech hýčkaná,
hledí do tmy touha.
Za naděje prodaná,
a vlaečka času dlouhá.

Usínají květy růží,
jež v klíně jejím právě bdí.
A pod jemnou bílou kůží,
touha zas se probudí.

Za Ďábla provdaná,
zaprodaná peklu.
Černá postel ustlaná
a němé rty bez povzdechu...