Co je po všem láska

Jak stín se plazí po zemi
a beznaděj opřádá naději.
Jaký chlad vyzařuje
a do hlubin nitra tě ponořuje.

Je jako nemoc, mor,
co napadá nebohé tělo.
Posílá tě do pustých hor,
to, kdyby se ti snad utéct chtělo.

Jako žíravina prožírá tě,
zlehka umučiti tebe chtě.
A aby nebylo toho málo,
jakoby rozum to z tebe vysálo.

Jak zprvu jsi se nechal zlákat,
na něhu a krásná slova.
A co pak? Pak chce se ti plakat!
Přichází na mysli divná mdloba.

Je jak stín plazící se po zemi
a beznaděj zničila naději.
Jaký chlad v tvém srdci,
mě roztrhali tví vlci.