Šesté nebe

Probouzím se tam,kde jsem včera ulehl,
na teplé zelené posteli bez měkkosti,
cizý dětský smích hned ke mě dolehl,
plný štěstí,radosti a bez starosti.

Ptát se,proč to,nemá cenu,
všem je to tak jasné,
vždyť jsme přece v ráji,
kde je všechno krásné.

Ranní svítání mi však ten pocit nedá,
ve slunci se tvůj úsměv snadno hledá,
ten,pro který jsem žil,a měl ho nejradši,
to mi zde však k věčnému štěstí nestačí.

Cestou polem prodírám se stébly klasů,
jsou jak pramínky tvých zlatých vlasů,
vlasů,ve větru vlnících se na odpor,
byl jsem to však já,kdo ti zmizel za obzor.

Nechal jsem tě ve světě živých smutku a samotě,
s krvácejícím srdcem vstříc téhle temnotě,
mrtvého a bez lásky poslali mě do šestého nebe,
které je jako peklo,neboť je to ráj bez Tebe.