Nezapomenutelná

Jsem opuštěná lesní víla,
spoutaná v okovech minulosti.
Jsem nesmrtelná,
přesto však živořící.
Ztratila jsem stopy nevinnosti,
zavrhnutá lesní naivita.

Mrtví motýli všechno jistí.
Někdo je pomalu tiše tráví
malými kousky plumbia.
Proč je už dávno nedorazí?
Vždyť byla by to rutina.

Být pánem, co všechno řídí,
být známá příšera.
Je to dar či uvrhnutí
do klína Evina?
Jsem nenáviděnou existencí
v podobě idola.

Byla jsi sirénou i harpií,
co nechce být chycena.
Miluješ byť nenávidíš,
tak končí lesní dívčina.

Kdopak, že tě osvobodí,
komu připadne tvá květina?
Vzdáš se své nesmrtelnosti,
jen abys byla zabita?

Večerní zprávy hlásají: ,,V těle bývalé lesní víly byly nalezeny stopy lithia. Nechť tato událost slouží, jako nezapomenutelná výstraha."