Láska

Proč láska tak bolí?
Proč člověka skolí?
Proč láska mizí?
Proč jsme si cizí?

Já neměla možnost ti říct ani větu
Já neměla možnost, to vykřičet světu
Nemohla jsem být s tebou ani minutku
Nemohla jsem oddělit sen od skutku

Chtěla jsem vykřičet světu
Že dala bych ti miliony květů
Že věnovala bych ti všechno, co mám
Proč nemohu být s tebou, jen se marně ptám

Bohužel vím, že jinou v srdci máš,
Že mne svou láskou neshledáš
Asi bylo marné a hloupé
Čekat dopis od osoby skoupé

Asi jsem marně toužila
Jen pro tvůj obraz v mysli žila
Vzdušné zámky byly sny mými
Asi nemáme ty správné rýmy

Asi jsem marně po nocích snila
Asi jsem se do snů vžila
Že snad cítila bys totéž,
Jen myšlenko teď v koutě lež

A už nevstávej
Naděje v šanc nedávej
Mělo mi být od začátku jasné,
Že nic by nemohlo být krásné

Já marně čekala jsem zprávy, vzkazy
Já marně čekala jaro, skrz mrazy
Já marně doufala, že snad jedna myšlenka patřila by mně
A že snad tvůj zájem došel by ke mně

A hloupě jsem se domnívala,
Že leckterá báseň mně patřívala
Dnes jsem procitla ze všech snů
Už je konec touhy plných dnů

Už vím, že marně bych si přála
A marně sny si zdála
O dívce spanilé, že se tají dech
Dívce tak krásné, že nedýchá ni mech

O té jenž šla by nad propastí
O té jenž by nechytla mne pastí
O té, jenž dala bych jí nebe
O té, jenž dala bych jí sebe

A tak krvácí mi srdce a jedna rána na těle
Už netroufám si napsat ti, ani nesměle
Už netroufám si vnucovat ti mne
Už vím, že nenadejde žádného dne

Co spatřiti bych tebe směla
Kdy šanci poznat tě bych měla
Bolí mě moc ty myšlenky na tebe
Při nich mě krutý mráz v těle zebe

Snad odejde ode mne brzy ten cit
I když je hluboko v srdce mém vryt
City mé tu budou stále
A touha má přetrvává dále

Láska ta neodejde
Už ze srdce odstranit nejde
Tak přeji ti jen krásné chvíle,
Tobě, té nejkrásnější víle