vzdušné zámky

usmívám se své netečnosti
to že ti nechybím neřeším...
a za své spontální miluju tě...
rozhodně se nestydím.

má vlastní srdce rozeklaná
překvapují stále...
a to jsem si myslela...
že jsem mrtvá.

tak ti díky za probuzení
z tvrdé noční můry
za polibek k ránu...
jen by bylo hezké-kdybys byl mým princem

jenže po tom všem co se mi stalo...
už nevěřím na zázraky.
ani neumím létat.....
ustříhli mi křídla...
a neptali se jak jsou na tom mé vzdušné zámky.