zoufalství

Kolem procházíte, davy lidí
a já Vás nevnímám,nic už necítím.
Jsem člověk,mezi všemi lidmi cizí,
o pomoc prosím, Vás míjející,
ale nikdo to neslyší,nikdo nic nevidí!
Věřím,že jen Jeho náruč je mým spasením,
přítomnost Jeho je mým uzdravením.
Řvu z plných plic- tak proč se mnou nejsi?
A přece nevydám ani hlásku,
jen se znovu ptám ,vás procházejících,
jak přežít tu nejopravdovější, nedovolenou lásku?
Pomozte,jsem zoufalá,bez života,mám pocit,že blbnu!
Asi nezbývá,než polykat prášky a využít tu známou léčebnu?