Konec iluzí

Jsi spoutaná řetězy
na jednom hradu.
Kdo z obou zvítězí,
než podlehneš hladu.

Kdo se k tobě dobyje
a vysvobodí z pout.
Něco v tobě ožije,
nehodláš tu podlehnout.

Je to pouze planná iluze.
Ocitáš se na mrtvém bodě.
Cizí ruka ti sjíždí po blůze.
Oba toho chcete hodně.

V noci zažíváš hrozná muka,
u sebe nikoho nemáš.
Kéž by tě hladila známá ruka,
ty na iluze ale nedáš.

Našla jsi svého rytíře,
co ti rád píše vzkazy.
Je to až někdy k nevíře,
kdo ti do srdce šíp vrazí.

Konečně volná jako pták,
v mlze se ztrácí iluze.
Smutku jsi dala na zobák.
A teď nahá si stojíš na blůze.