Zpověď padlého anděla

Zpověď padlého anděla

Večer tiše ulicí osamocen kráčí,
vše a nic mu přijde k pláči.

Uhelně černá křídla,
která kdysi padla,
duše smutná a temná k tomu,
kdy došlo k tomuto zlomu?

Anděl se odebral do věčného stínu,
stejně tak jako lidé propadají vínu.
Pro nekončící bolest
a nekončící žal,
pro radost,
kterou jim život vzal.

Teď tu anděl mlčky sedí,
přemýšlejíc před sebe hledí.
Zrcadlo před ním,
Odrazu se však bojí.
Vždyť je to jen stín,
kdo o ten pohled stojí?

„Odmítáš-li mluvit,
tak proč ke zpovědi přicházíš?“
„Kdo kdy mohl tušit,
že ty se v mém srdci usídlíš?“

„Kvůli Tobě a pro Tebe!“ dodá stejně jako já teď říkám…