Růže sirény

Probděná zas byla celá noc,
už bez tvé vůně nebudu moct,
dýchat celý tenhle svět,
mě učaroval tvé růže květ.

O tvé štěstí takhle se bát,
celý život budou se mi smát,
že chtěl jsem si jen s tebou hrát,
a pro utěchu srdce vše ti dát.

To rudá krása vhání mi ten pocit,
že jen ty zasloužíš si můj soucit,
a jen tichý hlas té sirény zněl,
když dotknout jsem se tě chtěl.

Připadá mi to jako blouznění,
zmaten vlastním souzněním,
s tvým květem plným radosti,
krev trnů z malých krutostí.

Ale bude z jizev téci zas a zas,
bolest je součást každé z krás,
avšak láska svou lest chrání,
tak jako já svou krásnou paní.