Stovky nocí

Množství slov a vyznání z lásky,
šeptáš mi

do duše

Oči Tvé, linkami zdobené,
slzami oteklé a štěstím znavené,

hladí mě pohledem

Stovky nocí hlídám tvůj spánek;
sobecky hltám každý záchvěv Tvého těla
a má duše osamělá, usla s Tebou s Tvoji rukou, na mé tváři

Moje lásko, večerních snů, když milióny hvězd
našich pocitů, nám slouží s vánkem do rozednění

Proč hvězda rodí se a nebo zaniká
v ohromných tlacích a teplotách
a člověku se po dlouhém zkoumání, jeví jen jako záblesk?

Proč cítím něco co už dávno není? Proč Seneco!
Kde je? když její vlasy tak krásně voní

A hvězdy stále vanou, na mou duši osamělou vánkem chladu,

jejich konce