Andělská čerň...

Nezřím-li tě, stejně tě vídám, jen co zavřu oči...
Nesmím-li tak mluvit, přesto tajně píši...
Neznám-li tvou celou krásnou duši...
Prosím-li, tak ten citu vřelý plamen nechť přeskočí...

Linií tvých obrysů, která křehkost vzývá skrze tvar...
Dráždí čerta v mojí mysli...
Laní pohled a vlásky vraní...
Ach, co čertu ve mě vzdechnout brání...

Tak jsi mou andělskou černí...
A i já zřím v té hřejivé černi anděla...
A snad příkrovem svých křídel...
Zlomíš mou pýchu docela...
Jak snad už jsem někdy viděl...

A není mi třeba ničeho...
Jen když se s probuzením neztratíš.