Šeříkové nebe

Uprostřed tisíce neznámých hvězd,
z nočního nebe, kde hvězdy mají svůj domov,
snáší se milion květů šeříku,
z roztroušeného srdce, které hledá...

Skáče z hvězdy na hvězdu,
květy šeříku jako znamení za sebou nechává,
pro další duše, které půjdou stejnou cestou,
ztrácí je ze svého srdce, kde tkví jedna bolístka...

Úsměv na tváři, ale vždy má,
pro potěšení ztracených květů,
hraje píseň na struny ze svých vlasů,
vpletené mezi miliony drobných lístků.

V hrsti svázanou květinu jen a pouze ze šeříku,
hledá, nenachází, usmívá se,
na zemi skončila tato duše,
která s křídly od andělů objímá tento svět.

Ona ví o kom mluvím, vždyť je to ona...