Jako svíčka

Tvá překrásná,něžná líčka
zrudnou jak když hoří svíčka
a když se plamen rozplápolá
je to jak když hlas tvůj volá.

A tvé krásné hnědé oči?
Do nich plamen svíčky skočí
a tvůj úsměv překrásný
hoří,hoří v noc i dny.

Tak jako dohasíná svíčka,
tak se zavřou i tvá víčka,
pak se ti zdá o plamenech,
které lásky cit ti vdech,
o mně si zdát lásko nech
za každé noci,v každých dnech.

Když někdy se v samotě ocitneme,
pak stékají voskové slzy,
pak jsi jak svíce bez plamene,
jež steskem ve tmě mizí
a já jsem plamen bez svíčky,
však mlhavá naděje pod víčky
rodí se jako nový den,
ta samota byla jen špatný sen.