Šeptej...

Řekni mi něco krásného
Nezněle tvé rty mne prosí
A v očích přivřených jež hoří žárem svící
Leskne se diamant tvých slzí
Já v křečích třímám vůni slastného
A hladím bělostné měkké cosi
Skrze černou řasu okem zřící
Ten vášně proud stéká tvou tvrzi...

V zádech prohnutá jak luk, ne nepodobná těm šelmám
...jež miluji pro jejich nezdolnost...

A tvé drápky rvou hebkost oblak bělostných
...v nichž ležíme
Příkře v rozporu je ta hrubost s jemností tvé kůže...
Vzpínáš se vzpíráš a bodáš jak růže...
Rveš mne na kusy má milá tím vzdechem jež nezněle řve...
V tanci tom propleten vzdám se ti pro tvůj smích
aniž se snažíme

Celá tvá ladná měkkost a lesk se vzdouvá kdesi pode mnou
Tají se mi dech a hořím tvým pohledem...
Šeptáš své "ještě" a já kradu tvé doteky...

Není nic než chtění...
Neříkej lásko, že se něco změní...
Šeptej mi své "Chci"
A já ti dám to svoje...