Lásko?

Lásko, z okvětních plátků růže stvořená,
stíráš hranice mezi nocí a dnem.
Čarodějko, v srdcích toužících zavřená,
provázíš poutníky věrně jejich snem.

Lásko, odpusť, že bránit se Ti snažili mnozí,
to zklamání je srazilo v kolenou.
Milovat, trpět, věřit a ctít, není jim cizí,
den co den, modlí se prosbou niternou.

Lásko, Tys´ žena bojovná, avšak pokoru znáš,
ženeš srdce smrtelná vpřed, aniž čeho dbáš.
Nech bárku mou v přístavu naděje zakotvit.

Sic zuřící bouře, jež v širém moři hladinou zmítá,
z posádky trosečníky zrodí, zoufalá zvířata lítá.
Mně nezbylo, než Tobě se mlčky podrobit.