nepíšeš a nepíšeš mi...

Tvoje dívka čeká, až jí napíšeš,
až jí řekneš, že jí miluješ.
Na tuto větu čeká dni i noci,
ve zdraví i nemoci.
Sedí u počítače a vedle sebe mobil leží
bez jakéhokoliv pohnutí...

Tvoje dívka pláče smutkem,
utěšíš ji jen polibkem.
Ale ty jsi s jinou,
to jí teď běží hlavou.
Říká si:Je už konec!!
V pohádce zazvonil zvonec!

Když jí druhý den potkáš,
řekneš si, že tuhle holku neznáš,
že je jiná než bývala!
Tu se zastaví a povídá:
Já tě milovala,
ale ty si mě podvedl!

Ty se na ni podíváš
a pak říkáš:Co to tu povídáš,
já tě nikdy nepodvedl...
Nevěřícně odpovídáš.

Ona se na tebe podívá
se slzami v očích,
do srdce se ti zadívá
a vidí jen sebe ve tvém srdci.
Je štěstím bez sebe
a zase se raduje.
Políbí tě a dá ti ruku,
už věří jen v tu lásku!