Můj princ

V okně svém rád sedával.
Na mne dlouze koukával.

Však já byla zahradnicí pouze.
Vzdychla jsem si jen dlouze.

Když večer louče uhasly.
Uslyšela jsem známé hlasy.

Přišel vprostřed noci.
Nebyl nikdo, kdo by mohl pomoci

Dotyky svými něžný byl
a tichými kroky mne opustil.