Jen kamarád?

Víš, už mě nebaví se dívat,
jak jsi v náručí jiné.
Už mě nebaví si říkat,
že to jednou pomine.
Už mě nebaví čekat,
kdy se mi ozveš.
Už mě nebaví přemýšlet,
zda si na mě vůbec vzpomeneš.

Už mě nebaví,
to naše kamarádství.
Chci víc!
Pochop to!
Nechceš.
Nechápeš.
Nic.

Trápím se,
ale vidíš jen mou usměvavou tvář.
Povídáš mi o druhých
a já s pochopením kývám.
Chci křičet „ Miluji Tě!“,
ale říkám, „ Jo,ta holka musí být fajn“.

Nechci Tě ztratit,
proto to dělám…

Jsem vedle Tebe, s Tebou…
a přece sama.
Jsem s Tebou…kamaráde
a platím za tu kruté daně
Chci na Tebe zapomenout,
přestat Tě vídat…
ale nesvedu to.
A tak mi zas jen zbývá,
než jen naslouchat Ti,
jak je super a krásná…
Zraňuješ mě…
A já Tě mám přesto pořád tak moc ráda…