V pavučině snů

Doufala jsem jen,
že budeš mne jednou milovat.
Snila jsem svůj sen,
teď mohu jen litovat.

Teď poprvé poznávám,
bolest, jako když ulehám a vstávám,
znovu a znovu na hroty,
znovu a znovu přichází má bolest a trampoty.

Proč jen jsi nechal mě,
o nás dvou sníti.
Teď vidím jen skálu co vede dolů strmě,
svítí tam svíčky už nemohu tu býti.
Ta skála byla tím,
místem pro mne nešťastným.

Cítila jsem,
jak srdce mé na miliony kousků praská.
Musela jsem,
ta lávka byla příliš vratká.

Věř mi,
bude to tak lepší.
Věř mi,
je to pro oba lepší.

Nedávej si to za vinu,
já ti to časem prominu.
Jdi a na mně nemysly,
vymyslel bys jen nesmysly.

Jen bůh ví,
co bylo by dále,
slzy mý,
zůstanou na tý skále.

Ze svého mráčku,
budu tě hlídat,
vzpomeň si na mne,
budeme se vídat.

ve svém srdci stále tě mám,
a každý den na tebe vzpomínám.