Vysvobození

S hlavou ponořenou do černé tmy
upřeně v dáli hledím.
Koukám do černé nicoty
až černá tečka na obzoru se jeví.

Černý bod už jen bodem není,
v hejno krkavců se náhle mění,
Stojím tam a nevím proč,
stále stojím avšak už ne sám.

Nevšední host si vyžádal společnost mou,
poslové smrti se kolem mne rozprostřely.
Svá spanilá křídla si zobáky čistí,
kruh se uzavírá už není cesty zpět.

Ruka pravá královny moci chce své dílo dokonat,
však podivná to věc můj život brání.
Postava mladé dívky na scénu vstupuje,
krkavčí strach ve vzduchu náhle je znát.

Život můj se stébla chytá,
nový rozměr nečekaně dostává.
Spanilá princezna už na dosah jest,
černá zloba stáhla se opodál.

Bílá kápě obličej její halí,
hlouček temnoty přešlapuje opodál.
Bílá kutna však dolů padá,
její krása odhalena jest.

V rouše Evině svou hlavu zvedá,
upřený pohled do očích mých.
Studený déšť tělo její omývá,
já stojím jen a slova se mi nedostává.

Ruku natahuje k osobě mé,
já konečků prstů jejích se dotýkám.
Pocit vysvobození se dostavuje již,
srdce své již nevlastním jen já.