Na pokraji zmatení
Na pokraji zmatení
Anotace: Mladý kluk, mladá slečna a cit, který mohl znamenat úplně všechno... nebo vůbec nic.
skryty v slzách milionů tváří, teď mizí.
... A mizí ve tvých očích.
Jsi láska, co mě dusí,
a já, ač se mi to hnusí,
nadopován strachem,
konečně nazývám tě prachem... a volám:
Jsem jen mořem, co se tříští o tvé skály,
jsem jen rtěnkou na tvých ústech, co vždy plály.
A přesto v tom nekonečném mraku,
klidně i za branou smrti a beze zraku,
ochromen tvou krásou,
nevědomky nazývám tě spásou... a trpím.
Říkám: "Jsi mou" a vím, že nejsi ničí,
rozeklané na kusy mé srdce pro to křičí.
Nicméně, při všech těch rocích,
probděných a neprospaných nocích,
umění lásky's tajně pilovala...
Tak že by jsi mne vážně milovala?
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Tohle je vážně něco neobyčejně zajímavého a originálního..! Všechny verše do sebe nějak přirozeně zapadají.. jakoby vytvářely mozaiku ve tvaru jednoho velkého záhadného otazníku se sebejistou tečkou pod sebou.. Všechno je tak jasné, samozřejmé, a přitom neurčité, nijaké..
A nad celým tímto obrazem se táhne průhledný mrak s tajemným "Možná.."
19.08.2010 18:51:00 | Emily Winnacott
nevidím důvod pro špatnou kritiku ... báseň je nádherná a tebe, chlapče, žeru :)
05.08.2010 20:06:00 | Ta Naivní
Protože nám nedělá dobře, když je ho všude kolem moc. Nakonec ale přece odvane.
28.01.2008 15:36:00 | Darkspace
Básně nepíšu, ani mi to nejde, a tahle je rýmovaná až hrůza, všechno to vím, ale... Au :)
Každý slovo tu má svůj význam, text říká přesně to, co měl. A že je to horší než nějakej zfleku napsanej úvod ani ne na půl řádku - to je ta nejhorší kritika, jakou sem moch dostat. Děkuju pěkně :)
27.11.2007 07:51:00 | Darkspace